3. prosince 2020 Facebook oficiálně oznámil, že ve své síti začne odstraňovat nepravdy o koronavirových vakcínách, protože se chystá jejich distribuce.
Politikou Facebooku bylo dosud odstraňovat mylná tvrzení o Covidu – 19, která mohla vést k bezprostřednímu fyzickému poškození, jako například příspěvky propagující chybnou léčbu nebo konspirační teorie, které spojují virus s 5G. Společnost v období od března do října odstranila 12 milionů takových příspěvků. Dosud ale Facebook nezaujal stanovisko k vakcínám, kromě toho, že zakázal inzeráty propagující protivakcinační konspirační teorie.
Je tento krok Facebooku správný? Má sociální síť právo posuzovat obsah, který na ní umístí její uživatelé, a na základě svého rozhodnutí jej filtrovat, tedy odstraňovat ty příspěvky, které filtrem neprojdou? Nebo jde o cenzuru, která potlačuje svobodu slova?
Existuje silná skupina lidí, kteří se domnívají, že sociální síť nejen nemá právo zasahovat do obsahu a také, že ani není schopna posuzovat pravdivost příspěvků. Zjednodušeně vzato aplikují tito odpůrci zásahů do obsahu na sociální sítě pravidla vzniklá před sociálními sítěmi, zásady garantující svobodu tisku a předpisy hájící svobodu projevu.
Tento přístup v sobě ale skrývá principiální past. Sociální sítě nejsou ani noviny ani televize a nejsou ani Hydeparkem. Zákony, které garantují zmíněné svobody vznikly pro to, aby regulovaly poměry v době, kdy vznikaly. Aby bránily novináře před svévolí vlád, aby umožnily lidem říct bez postihu své názory. Stavíme-li jaderné elektrárny, neřídíme se při jejich zabezpečení pravidly pro tepelné elektrárny. Víme, že potřebujeme nová pravidla, nové předpisy. Když se začaly vyrábět auta, neexistovala pravidla silničního provozu. Ta se musela vytvořit. A je jasné, že se jimi nemůže řídit letecký provoz. Také internet a sociální sítě vytvořily novou realitu. Nedává smysl na ně aplikovat pravidla vzniklá v jiné době, pro jinou realitu, pro jiné technologie.
Ale jsou sociální sítě opravdu principiálně jiné, než média existující před nimi? Všechna média – noviny, rozhlas, televize mají jedno společné – profesionální hierarchicky pracující redakce složená z odborníků vyškolených ve své profesi. Ti mají odbornost v tvorbě obsahu média a zodpovědnost za to, co jejich médium přinese. Nic takového neplatí v sociální síti. Obsah na sociální sítě naopak většinou umísťují neprofesionálové a co je horší, i profesionálové z oboru dezinformace a propaganda. Příspěvky na sociálních sítích vykazují formální podobnost s novinovými články – skládají se ze slov a z vět. Ale to nemůže být dostatečný důvod k tomu, považovat je za stejné jako ty, kvůli nimž vznikly zákony garantující svobodu tisku. Není důvod chránit svobodu šíření nepravd a už vůbec ne záměrně vypouštěných dezinformací.
Pravidla pro novou situaci, která vznikla s příchodem sociálních sítí, nemáme. Samy sociální sítě se zásahu do obsahu dlouho vehementně bránily. Sice argumentovaly svobodou slova, ale hlavním důvodem bylo, že si byly vědomy velké náročnosti takového úkolu. Dnes už za obsah, který šíří, přijaly částečnou zodpovědnost, ale protože státy ani nadstátní seskupení žádná obecná pravidla nevytvořily, zkoušejí hledat cestu samy. V zásadě aplikují dva možné přístupy – buď k nepravdivému obsahu umísťují označení, nebo jej přímo mažou. Oba přístupy narážejí na kritiku odpůrců zásahů. Jejich hlavním argumentem je, že sociální síť nemá autoritu rozpoznat, co je a co není pravda. Podobně jsou na tom ovšem i novináři, kteří také před zveřejněním musí ověřit informace, které předávají čtenářům. Viditelný rozdíl zde je jen v tom, že v případě sociálních sítích jde o zásah až ex post, tedy po zveřejnění příspěvku. To ovšem plyne z principu sociální sítě a jediným způsobem, jak tomu zamezit by bylo, že se příspěvek zveřejní až po té, co ho sociální síť schválí. Tedy stejně, jako to funguje v médiích. Ale, jak jsme již řekli, sociální síť není médium a nechce se chovat jako médium. Jedinou správnou cestou je proto na ní nevztahovat stará pravidla a snažit se vytvořit nová, která budou respektovat způsob, jak sociální sítě fungují.
Sporný obsah sociálních sítí se však netýká jen fám o očkování nebo teorií o placatosti země, kde existují více méně objektivní přístupy vedoucí k rozpoznání nepravdivého obsahu. Ale jak postupovat u politického obsahu? Mají sociální sítě stejná pravidla podle nichž mažou příspěvky o tom, že očkováním se do těla aplikují čipy, aplikovat i na příspěvky amerického prezidenta a jiných politiků? Jestliže jsme zdůvodnili, že nelze pravidla vytvořená pro média aplikovat na sociální sítě, platí to obecně a tedy i pro politické projevy. Je proto správné, jestliže se u nepravdivých prohlášení politika objeví hláška, že se neopírá o důkazy anebo, pokud to sociální síť nastaví jako obecné pravidlo, takový příspěvek smaže. Ale samozřejmě musíme také dodat, že nese zodpovědnost za tento postup v tom smyslu, že musí být schopna jej v každém konkrétním případě věcnými argumenty obhájit.
Hrozí zneužití? Hrozí, že se kontrola sítí zvrhne v zamezování šíření i pravdivých informací? Nic z toho, co jsem popsal, by k tomu vést nemělo. Ale jistotu by přineslo, kdyby státy novelizovaly své zákony a zaznamenaly existenci sociálních sítí. Měla by vzniknout pravidla, která by stanovila zodpovědnost za obsah, za jeho šíření i za omezení jeho šíření. Jinak řečeno, svoboda šíření informací musí zůstat zachována, šíření dezinformací musí být zastaveno.
Dříve než členské státy přijme nové zásady Evropská unie. „Musíme přizpůsobit naše pravidla možnostem a výzvám digitálního věku,“ prohlásila místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová, která má tuto agendu v Evropské komisi na starosti. Zmíněná pravidla jsou součástí Evropského akčního plánu pro demokracii (European Democracy Action Plan), který Jourová představuje v těchto dnech. Internetové platformy podle něj budou muset efektivněji postupovat proti zveřejňování manipulativních příspěvků. Povinné bude také označování politické reklamy či zveřejňování jejích zadavatelů.
Není pochyb, že se k zveřejněnému akčnímu plánu otevře široká diskuse. První se koná už ve čtvrtek 10. prosince.
Michal Klíma
(Foto: Autor)
